Od života dostal Martin do vínku výrazné plusy, ale i minusy.
Když nám říkal, že spí pod schodištěm, měli jsme vždy představu, že opravdu spí pod schody, kde chodí lidé. Až při focení jsme zjistili, že má na mysli prostor vedle schodů. Je smutné, že místní obyvatelé, přestože jim neškodí ani nedělá nepořádek, na něj volají policii, která situaci řeší obuškem v rámci hesla „pomáhat a chránit“.
Martin je případ sám pro sebe, v Domě Šance to zkouší už poněkolikáté.
Důležité je, že na ulici zůstat nechce. Má plán dostat se z ulice a žít normálně. Jak ale umí úspěšně stoupat, dokáže také stejně úspěšně pod vlivem „dobrých kamarádů“ padat. A to zvládá ještě rychleji.
Tak to jsme nečekali ani my. Po letech, kdy se nám opět vrátil z cest…, jsme mu sehnali brigádu doslova na míru. Bude dělat uvaděče v Obecním domě v Praze. Martin vždy dobře vypadal a k tomu je komunikativní typ (i když někdy až horkokrevný), ale práce v čistém prostředí, navíc prodchnutém hudbou, kulturou, společností… Kéž jej tato zkušenost kultivuje a nasměruje ho správným směrem.
